Začali jsme denně dojíždět do Prahy. Kluci však neměli moc dobré prognózy. Tomášek nám po osmi dnech zemřel..
Zůstal nám jen Kubíček. Ale i u něj to vypadalo spíš na smrt než na přežití. Bojoval o místo na tomto světě každý den, každou hodinu, každou minutu. Měl krvácení do mozku nejvyššího stupně, několik infekcí, problémy se střevy, špatně přijímal mlíčko, špatně se vyprazdňoval, dlouho musel mít plicní ventilaci a pak CPAP a kyslík do inkubátoru Jezdila jsem za ním do Podolí téměř každý den… 28. 6. 2009 jsme se dočkali a mohli si Kubíčka konečně pochovat. Byl tak maličký, křehký. Byla jsem nesmírně šťastná. Na začátku srpna byl Kubík schopen opustit inkubátor a jít do vyhřívaného lůžka. Konečně jsme byli spolu na pokoji, mohla jsem ho krmit, přebalovat, koupat, mazlit se s ním a pusinkovat ho. Vytoužený okamžik nastal 17. srpna 2009 – šli jsme domů!
Začal kolotoč dojíždění za různými lékaři. Oční, pediatrie, rehabilitace, neurologie, psychologie, kardiologie … Po roce dostal Kubík epilepsii, a tak své první narozeniny strávil v nemocnici v Krči. Po měsíční léčbě kortikoidy, které měly snad milion vedlejších účinků, jsme byli doma. Naštěstí od té doby záchvaty nejsou - ťuky, ťuk.
Kubík je na tom stále nic moc. Umí se jen otáčet na bříško a zpět na zádíčka. Nedrží pevně hlavičku, svaly má jak blátíčko, špatně jí a pije. Má problémy se stolicí. Je toho stále dost a je to někdy dost těžké, především psychicky… Život je ale boj a my musíme bojovat. Nesmíme nic vzdávat. Kubík sice nemá od narození na růžích ustláno, ale je to hodný, spokojený a veselý chlapeček. Je to náš poklad, který moc milujeme a opatrujeme.
Kubíčkovi jsme v roce 2011 předali díky firmě Sedlaček Trucks částku 6000,- Kč na nákup kompenzačních pomůcek.
Další příspěvek pro Kubíčka byl 6.3. 2012 a to od sponzora, který nechce být uveden .Částkou 25 000,- Kč přispěl Kubíčkovi na léčebný pobyt v Adeli v Piešťanech.
Egeria za laskavého přispění firmy Sedláček Trucks s.r.o. pomohla v roce 2011 Jakubovi částkou 6000,-Kč na zakoupení speciálního kočárku.