Ale bohužel tomu tak není. Při návštěvě neurologa ve třech měsících mi bylo sděleno, že Hanička
bude opožděná. Tak i tuto zprávu jsem, jak se říká, překousla. Stále to vypadalo na dětskou mozkovou obrnu. Až do té doby, než jsme dostali doporučení do epileptického centra v Praze Motol. Po všech různých vyšeřeních nám řekli diagnózu: "psychomotorická retardace, těžká porucha zraku při atrofii, kvadruspasticita těžkého stupně, hypotonie, epilepsie." To znamená, že ve svých dvou letech neudrží hlavičku, nepřetočí se, nesedí, neleze, nechodí ani nemluví, neudrží hračku v ručičce. Ačkoli je Hanička epileptička pod léky, tak ani záchvatům jsme se nevyhnuli. Lékařská prognóza i naděje na zlepšení jejího současného zdravotního stavu je mizivá. Je odkázána na naší celodenní péči. Nikdy nás nenapadlo, jak trnitá cesta s tímto postižením to může být, ale vždycky jsme si mysleli, že budeme žít jako normalní šťastná rodina.
Šťastní jsme, jen život máme výjimečný! Už se neptáme ,,proč", proč se to stalo právě nám, ale jak Haničce život usnadnit a zpříjemnit. Bohužel není v našich silách úhrada všech kompenzačních pomůcek, které by Hanička potřebovala a na které pojišťovna přispívá jen malou částkou nebo vůbec.
V letošnim roce se nám podařilo získat za pomoci nadačního fondu JaT specialní zdravotní kočárek Kimba Spring od fy. Otto Bock, ale pořebovali bychom k němu na zimu pro Haničku fusak, jehož cena je 6.415,- Kč. Tisícikorunou nám přispěla nadace Bariéry.
Zbytek, tedy částku 5415,- Kč, nám zaplatily Severočeské Doly, kterým tímto velice děkujeme.
Přibylová